Neuvěřitelné se stalo skutečností. Axl Rose, po patnácti letech úhybných manévrů, konečně zrealizoval album „Chinese Democracy“. Jak je známo, z druhdy slavné sestavy je Axl dnes posledním členem (pokud nepočítáme klávesáka Dizzyho Reeda), který v řadách GUNS N´ ROSES zůstal a tomu také odpovídá náplň alba. Postupem let, kdy byl tento materiál v kratších či delších intervalech ohlašován a později rušen, doznala trapná situace okolo „Čínské demokracie“ skutečně démonických rozměrů. Nechme ale tyto nepříjemné věci za námi, důležité je, že se nahrávka svého vydání definitivně dočkala. Pojďme se tedy podívat, co celých patnáct let vznikalo za ostře střeženými vraty v usedlosti zrzavého blázna z Malibu. Předně je třeba říct, že Axlovo megalomanství doznalo právě zde svého vrcholu, takže zapomeňte na rock´n´rollové GUNS N´ ROSES, jak jste je znali na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Když tak nové album poslouchám, vůbec se bývalým Axlovým spoluhráčům nedivím, proč to celé nakonec jeden po druhém s kontroverzním frontmanem vzdali. Korpulentní aranže zde nafukují skladby takovým způsobem, že ty, i přes svůj poměrně banální obsah, působí dojmem orchestrálního poprockového paskvilu, tedy jakýchsi baldachýnových polštářů, ve kterých se hlavní šílenec vyvaluje. Ale nelekejte se, nakonec to není zas tak zlé.
Takže přejděme k věci. Netřeba připomínat, že ta tam je veškerá špína, dravý rockový feeling a písničkářská vytříbenost geniálního skladatele a bývalého kytaristy GUNS N´ ROSES Izzyho Stradlina, stejně jako frackovitost charakterizující "Růže" v dobách jejich nepřekonatelného debutu „Appetite For Destruction“. Natolik byl Izzyho barový rukopis opravdový a nezopakovatelný. Všichni ostatně dobře víme, kam již na "Use Your Illusion“ Axl táhl svou partu (vzpomeňte na jeho „November Rain“). Jenže pryč je i epochálnost skladeb z dvojalba „Use Your Illusion“. Na novince najdete jen několik položek, které by se mohly měřit s prověřeným materiálem těchto výborných titulů. Ostatně, vůbec mne nenapadá, jak by se s „Čínskou demokracií“ sžil takový Slash se svým bluesovým cítěním. A to vždy v rámci GUNS N´ ROSES platil za více mediálně propíraného kytaristu, ale po skladatelské stránce toho méně důležitého. Dle očekávání je zde tedy všechno podřízeno Axlově režii. Nové skladby využívají bohatého nástrojového obsazení, takže ve skladbách nechybí špičková kytarová sóla, časté klavírní party, klávesové podkresy, smyčcová orchestrace ani hrátky s elektronikou. Tohle všechno je však nastylizováno jako pouhý podkres k hlasu velkého šéfa. Zruční žoldnéři odvádějí svou práci dokonale. Lze tedy říct, že "Chinese Democracy" nemá co dělat s podstatou GUNS N´ ROSES, ale působí spíš jako Axlův megalomanský sólový projekt, pohlcující kvanta vcelku průměrných námětů z mnoha hudebních oblastí.
Pokud tedy nebudete novinku srovnávat se starou tvorbou GUNS N´ ROSES, nebo pokud jste nikdy nepropadli kouzlu jejich staré tvorby (jen jste občas uznale pokývali na epičtější skladby z „Use Your Illusion“), pak máte šanci se dočkat skutečnosti, že se Vám „Chinese Democracy“ bude hodně líbit, protože tam kde kdysi Axl končil s „November Rain“, tam nové album začíná. Nic mi však nezabrání v dojmu, že nové skladby jsou na rozdíl od "November Rain" pouze aranžersky uměle vyhnanými songy, které se z větší části perou s naprosto průměrným skladatelským vkladem. Ano, je zde několik opravdu výborných položek, jako skvěle gradující balada „Street Of Dreams“ s ústředním piánem. Také hrátky s elektronikou, ať už v tvrdším (industriálně zabarvená „The Shackler´s Revenge“ je zde jednou z mála rychlých vypalovaček) či jemnějším podání (konglomerát funky rytmu a smyčců v „If The World“) nezní vůbec špatně. Sluší i temné rifforama „Sorry“, které patrně vznikalo v době, kdy hudebnímu světu velel trend – hrajte grunge! To nejlepší však přichází v samotném závěru. Píseň „Prostitute“ je totiž možná jedinou skladbou, která se může bez ostychu měřit s nejlepšími momenty historie GUNS N´ ROSES. Zbytek platí za více („Madagascar“, „Scraped“, „Catcher In The Rye“) či méně („Chinese Democracy“, „Better“, „There Was A Time“, „I.R.S.“) kontroverzní nic, hrané převážně v oddechovém tempu a vyhnané bombastickou produkcí bez sebemenší špetky sebereflexe. Celkově jde však o muzikantsky zručně odvedenou práci a příjemnou relaxační nahrávku, hodící se jako doplněk k nenáročné domácí činnosti, ale to je podle mne od GUNS N´ ROSES prostě málo. Zvlášť po tak dlouhé době.
P.S.: Vzpoměl jsem si na deset let stará pochvalná slova od kytaristy QUEEN Briana Maye, který měl jako jeden z mála šanci již v té době slyšet Axlovy skladby. A hned mne napadlo - „Co čekat od někoho, kdo se v osmdesátých letech prezentoval s takovou prázdnou srajdou, jakou v té době byli právě QUEEN.“ Noví GUNS N´ ROSES jsou přesně takoví - zručně odvedená, bombastická avšak prázdná srajda bez názoru, která se celkem dobře poslouchá.